|
Výstavba kulturního domu začala v osmdesátých letech minulého století a některé jeho prostory byly zprovozněny v letech devadesátých. Velký sál se však dočkal svého slavnostního otevření až v září 2005.

Velký sál je, svými dispozicemi, hlavně klasickým "kukátkovým" divadlem s velkým jevištěm (a regulérním provazištěm) a rozměrnou předscénou, ve které se skrývá orchestřiště. Sál byl vybaven klasickou promítací technologií. Kromě toho se zde počítá s koncerty (folk, pop, ale i tzv. vážná hudba). Z hlediska akustiky jde tedy o typický univerzální, víceúčelový sál a našim cílem bylo udělat, takříkajíc, co nejlepší akustický kompromis.

Náš návrh akustických úprav vznikl v roce 2001, kdy jsme byli osloveni autorem projektu kulturního domu Ing. Arch. Pavlem Fouskem a použili jsme v něm moderní materiály, které se v ČR objevily až v poslední dekádě.
To, co v první řadě "dělá akustiku" je objem a základní tvar prostoru a tyto prametry má velký sál třebíčského kulturního domu opravdu příznivé (skoro bych je nazval optimálními). Proto jsme si dovolili nechat rozměrné boční stěny sálu rovné a akusticky odrazivé, což by mohlo vypadat jako krok velmi riskantní a ve většině jiných sálů by se to na výsledném zvuku velmi neblaze projevilo. Potřebné akustické pohltivosti prostoru je dosaženo zejména použitím celočalouněných křesel, která jsou výhodná i proto, že se akustika sálu nemění s různým počtem diváků. Nutností bylo obložení vyduté zadní stěny účinným zvukoabsorpšním materiálem.
Sál maximálně napomáhá šíření zvuku z jeviště do hlediště. Při rozmístění hudebníků na předscéně a stažení železné opony vzniká velmi slušný koncertní sál pro nepřizvučované koncerty (komorní orchestr, sólista, pěvecký sbor,...).
Množství akusticky aktivních materiálů v sále je ideální - doba dozvuku ve velkém sále se povedla a její závěrečné měření nám udělalo radost. Je extrémně vyrovnaná a její hodnoty jsou prakticky totožné s těmi, které vyplynuly z výpočtů provedených ve stadiu projektování.
Doba dozvuku v blízkosti středu hlediště; dokončený sál, vytažená železná opona, bez diváků.

Sál je akusticky optimální pro divadelní představení a folkové a elektroakusticky přizvučované koncerty. Pro filmová představení se zvukovým standardem Dolby je doba dozvuku poněkud dlouhá a naopak pro nepřizvučované koncerty mírně kratší - to je však právě ten nutný kompromis, o kterém jsem hovořil v úvodu.
Homogenita zvukového pole generovaného hlavními reprosoustavami, nebo řečníkem stojícím na jevišti je velmi dobrá, a to v celé poslechové ploše hlediště.

Zvuk je distribuován plochami sálu do hlediště opravdu skvěle - hlasitost polohlasého přednesu člověka stojícího na úrovni portálu je i v zadních řadách hlediště naprosto dostatečná a srozumitelnost vynikající.
Elektroakustické ozvučení divadla
|